O hezkém dni, mně a mém blogu.

3. března 2013 v 21:28 | ~Detty |  O všem a ničem.
Po dlouhé době jsem se dočkala fajn dne:
  • Vyspala jsem se.
  • Dopsala jsem seminární práci.
  • Začala jsem číst Obsluhoval jsem anglického krále - konečně mám pocit, že se nějak chystám na maturitu. A hlavně jsem zase začala číst, na což jsem se chystala dost dlouho.
  • Zvládla jsem cvičit i nejíst zbytečnosti. (Většinou sním na co přijdu a pak v panice cvičím :)).
  • S tátou to dnes bylo fajn, měli jsme spolu oběd i večeři a vymýšleli jsme přestavbu nábytku v bytě.
  • Vydrhla jsem zažraný fleky z umyvadla, co mě tam už alespoň rok iritovaly. :)
  • Cítím se dobře.
Teď jen, aby mi to vydrželo. V to už ani nedoufám a tak si prostě užívám tenhle fajn den. Jsem ráda, že si konečně něco píšu na blog. Vždy mi dělalo dobře vypsat se z pocitů, myšlenek, nebo se jen podělit se světem o svou dobrou náladu. V poslední době se toho v mém životě událo tolik, že mám pocit, že je zase o čem psát. A tak to tu plánuji vyventilovat v mém oblíbeném plášti internetové anonymity. :)

Název blogu Nahoru, dolů vyjadřuje mé nálady, které se posledních pár měsíců, či spíše let, ocitly na horské dráze. Teprve nedávno jsem zjistila, že to má důvod. Na jednu stranu mě to vyděsilo, na druhou stranu jsem za to ráda. Jakkoliv je pro mě těžké přijmout pravdu, je to vždy lepší, než žít v nevědomosti. (A pokud pravdy nějakým způsobem nedosáhnu, vymyslím si ji sama a věřím jí. :))

Zkrátka - mám hraniční poruchu osobnosti (a pokud nevíte, o co se jedná, zkopírovat to do googlu určitě zvládnete. Já sem žádné definice z wikipedie kopírovat nebudu.) Není to se mnou úplně špatné, ale úplně dobré také ne a od toho se nejspíš bude odvíjet můj blog. Není lehké najít někoho, s kým o svých problémech (a bohužel je jich víc, než tenhle) mohu mluvit, mé "přátele" to buď otravuje, nebo to nechápou, nebo mám já pocit, že je otravuji, nebo že to nechápou (no a jsme u těch mých "pravd"). Ano, navštěvuji sice psycholožku (opravdu jsem k této diagnóze nedospěla sama, jako 90% holek např. na tumblru, ze kterého jsem nedávno, znechucená, odešla) ale ne, nestačí mi mluvit o tom jednou za 2 týdny.

Proto volím nenásilnou formu blogu - kdo bude chtít, ten si to přečte a třeba na něco z toho, co píšu, zareaguje. :) Třeba někdo bude hledat někoho s podobnými pocity, či problémy. A já budu spokojená, že jsem si utřídila myšlenky. Každopádně své potenciální čtenáře vítám a doufám, že se vám tu bude líbit.

~Detty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama