Příhodné téma týdne - deprese

4. března 2013 v 23:20 | ~Detty |  O všem a ničem.
S depresí se v dnešní době setkáváme v různých podobách na každém kroku. Když je někdo smutný, nebo prostě otrávený, často slyšíme, že má "depku". U puberťáků, či spíše puberťaček, je to velmi častá záležitost a to ani nemluvím o dříve populárním emo stylu.

Já osobně mám pocit, že pojem deprese je používán velmi lehkovážně. Když jsem měla profil na tumblru, kontaktovala jsem několik slečen (věkově okolo 15 let), které měly profily zahlceny obrázky a fotografiemi s tematikou deprese, sebepoškozování aj. Snad každá z nich měla na profilu svou údajnou diagnózu, na kterou si však přišly samy. Mnohé z nich nikdy psychoterapeutickou pomoc nevyhledaly a ty, které ano, se dozvěděly, že jsou naprosto v pořádku.

Vlastně jim rozumím. Sama jsem ráda tvrdila, že mám deprese, vymýšlela jsem si různé hrůzy a důvody, proč "depku" mít, laškovala jsem se sebepoškozováním a mé pubertální já se v tom tak nějak vyžívalo. Jeden čas jsem o sobě dokonce tvrdila, že mám schizofrenii. Tenkrát jsem si vlastně tak nějak přála, abych depresemi či nějakou psychickou poruchou trpěla. Snad mi to přišlo zajímavé. Snad jsem hledala své místo ve společnosti, chtěla někam zapadnout. Hledala jsem nějaký zajímavý aspekt své osobnosti a jako jediný ze všech možných jsem brala na vědomí pouze svou emoční labilitu, která je však do jisté míry charakteristická pro většinu dívek toho věku.

Tenkrát jsem netušila, jak hrozné to může být. Kdybych se do té doby mohla vrátit, udělala bych všechno jinak (ano, klišé). Snad bych se nepřestala věnovat hře na klavír, četbě, kreslení a rozvíjela své talenty a dovednosti.. vše dnes mohlo být jinak. Možná toto bude poučení pro někoho jiného, ale lhala bych sama sobě, kdybych tomu věřila. Každý si tím musí projít sám, po svém, poučit se z vlastních chyb.. No vždyť to znáte.

Na konci ledna jsem po problémech trvajících několik měsíců, nebo snad i let, navštívila psycholožku a byla mi diagnostikována hraniční porucha osobnosti (HPO). U této poruchy nejsou deprese ničím vyjímečným a právě ony mě donutily vyhledat psychoterapeutickou pomoc. Až poté jsem si začala uvědomovat ostatní, u mě se projevující příznaky této poruchy.

Faktem zůstává, že deprese je hrozná věc, která (spolu s onou poruchou) změnila celý můj život. Od výsledků ve škole po rodinné vztahy. V prvním pololetí tohoto školního roku jsem měla slušné vyhlídky na vyznamenání, ale na konci podzimu se můj psychický stav rapidně zhoršil (vlastně to má trvání doteď, i když v poslední době to jde, snad díky psychoterapii, nahoru) a s ním také mé výsledky ve škole. To by sice mělo být to nejmenší, ale vzhledem k tomu, že mám před maturitou a přijímačkami na VŠ, je to pro mě velmi důležité. Snad kvůli svému psychickému stavu jsem se vzdala svého dlouhodobého cíle studovat na právnické fakultě, protože NSZ jsem absolutně nezvládala. Dalším problémem je narůstající absence ve škole (a následně hrozící komisionální zkoušky), jelikož některé dny skutečně ani nemohu vstát z postele. Problémy se spánkem jsou také na "nočním" pořádku. A k rodinným vztahům.. Žiji jen s otcem, který mé změny nálad a deprese absolutně nechápal a poté mou diagnózu jaksi nebyl ochoten akceptovat. Nyní je vše dobré a on se velmi snaží mě podporovat a pomáhat mi, ale vidím, jak těžké to pro něj je, chápat, co se to se mnou děje. Jak je unavený, smutný, snad zklamaný. Obecně mezilidské vztahy tímto velmi trpí. Většina přátel, či vůbec lidí kolem mě, pro mé stavy pochopení nemá a já se jim vlastně nemohu divit. Sama to se sebou občas nemohu vydržet. :)

Dobrou zprávou je, že deprese se dá řešit (léčit, chcete-li). Já osobně se chystám na návštěvu psychiatra, který rozhodne, zda budu užívat antidepresiva (kterým bych se já, v mé současné situaci, nebránila). Možností jsou však také různé druhy psychoterapie. Dle mého názoru je člověk schopen deprese řešit i sám, pokud má na to dostatek energie a času. Udělat změnu ve svém životě, vyškrtnout z něj věci, které ho srážejí na dno. Nějakým způsobem se rozptýlit, obklopovat se příjemnými věcmi i lidmi. Pokud na to sílu nemá (jako já), pak je nutné vyhledat pomoc. Z mé zkušenosti z tumblru vyplývá, že většina oněch dívek se bála o svých problémech někomu říct (zda byly či nebyly smyšlené jde nyní stranou) a věřím, že toto může dělat problém mnoha lidem. Důležité je se nebát, nestydět se za své problémy. Dalším problémem může být strach z pravdy. V tomto případě je však pravda mnohokrát lepší, než pouhé domněnky. Po zjištění pravdy s ní totiž můžete něco dělat. Pokud si jen myslíte a domníváte se, že je s vámi něco v nepořádku a že ty nálady a pocity třeba nejsou úplně normální.. možná ztrácíte čas a necháváte depresi vkrádat se vám hlouběji a hlouběji do života a najednou BUM! a je z toho HPO, jako v mém případě. Na konec jeden takový fakt na uklidnění - psychologové i psychiatři mají plné ordinace, lidí s psychickými problémy je tedy skutečně neuvěřitelné množství. Ano, já vím, je to spíše smutné.. Ale co tím chci říci je, že v tom nejste sami! :)

Snad můj článek někomu pomůže, nebo alespoň někoho zaujme či podá nové informace.. Ačkoliv "deprese" je tak profláklé téma, že o tom pochybuji. Snad má osobní zkušenost může být pro čtenáře zajímavá.

Všem lidem, kteří se s depresí potýkají, přeji mnoho sil a úspěchů. Věřím, že jednou nám všem bude líp.

~Detty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 5. března 2013 v 1:28 | Reagovat

Drsne otvorene napisana spoved. Ale nejako mi uchadza, co sposobilo Tvoj "border line" syndrom. (Pripadas mi na to trochu mlada, cize tam musi byt nejaky zavazny dovod.)

2 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 5. března 2013 v 5:12 | Reagovat

hmm ... ale mozna trosku depresivne dlouha a jinak fajn :)

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 5. března 2013 v 7:00 | Reagovat

Když je někdo smutný, nemá depresi. Máš pravdu, že ten pojem je nadužívaný a mnoho lidí, co tvrdí, že má depresi, se jí ani nepřiblížilo.

4 Detty Detty | Web | 5. března 2013 v 10:09 | Reagovat

Zdravím a moc děkuji za přečtení i komentáře.
[1]: O tom na svůj blog určitě něco napíšu, sama si poslední dobou dávám do pořádku, co všechno se mi v životě přihodilo a do jaké míry mě to ovlivnilo. Jednou z věcí, které mě ovlivnily nejvýrazněji, byl odchod mé matky do výkonu trestu, když mi bylo 17 let a já se vrátila po ročním pobytu v zahraničí a začala si zvykat na život s otcem, se kterým jsem neměla prakticky žádný vztah, přičemž mi také spadla na hlavu péče o celou domácnost. A k tomu jsem v životě zažila mnohá zklamání, ať už v lásce, či prostě v lidech.. A nejspíš to mám tak nějak v genech. :) (Nadsázka, ale má matka skutečně je psychicky nemocná).

[2]: Ano, sama jsem se divila, že jsem se tolik rozepsala. Každopádně děkuji za dočtení. :)

5 Lilly Lilly | E-mail | Web | 5. března 2013 v 11:03 | Reagovat

Ja tiež navštevujem psychiatra (mám o tom tiež článok) a musím povedať, že ak ti nasadí dobré lieky a trafí sa do liečby, stav sa zlepší. Je mi ľúto, že si sa vzdala práva, ja som tiež chcela ísť študovať medicínu, ale kvôli depresiám a myšlienkám sa mi ten cieľ vzďaľuje. Netreba to ale zahadzovať za hlavu. Treba zatnúť zuby a biť sa o ten sen. Aspoň ja to tak robím.
To s otcom mi je tiež ľúto, ale mám pocit, že s takýmto správaním, ako má on ti asi pomôcť nedokáže. Mne rodičia v tomtom strašne pomohli. Skús sa porozprávať s niekým z rodiny. Vyrozprávať sa hocikomu, komu dôveruješ. To pomáha, ale fest. Držím ti hrozne palce, aby si to zvládla :)

6 Detty Detty | Web | 11. března 2013 v 0:01 | Reagovat

[5]: Ahoj, moc Ti děkuji za komentář.
K těm právům - vybrala jsem si jinou školu a jsem přesvědčená, že je to dobrá volba a udělám maximum, aby mě přijali.
A k tátovi - za těch pár let, co jsme spolu sami, se velmi změnil a teď je to doma docela fajn. Mně je poslední dobou také trochu lépe, tak není tolik zmatený z mých nálad a docela to funguje. Také Ti moc přeji, aby jsi vše zvládla a byla šťastná. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama